Jedna z kamer zachytila den žraloka hnědého (Carcharhinus plumbeus), který z hloubky devadesáti metrů za ranního rozbřesku vystoupal do menší hloubky, aby se přidal k "míchanému" hejnu žraloků hnědých, žraloků černocípých (Carcharhinus limbatus) a kladivounů bronzových (Sphyrna lewini). Celá skupina žraloků pak rotuje jako tornádo.
Druhá kamera, připevněná na ploutvi jiného žraloka hnědého, ukazuje, jak žralok ležérně klouže těsně nad útesem, když tu náhle rapidně zrychlí a změní směr, aby se opodál setkal se samicí svého druhu.
Pozorování žraloků podobným způsobem není nic nového, výzkumníci připevňují na žraloky různá zařízení už dlouhá léta. Někteří vědci používají "krabičky" fungující podobně jako GPS do auta, aby zaznamenali putování žraloků světovými oceány, jiní se snaží připevnit kamery, aby viděli, co žraloci dělají. Carl Meyer z Havajské University a Katsufumi Sato z Tokijské Univesity používají kamery, které díky dalšímu zařízení navíc dokáží citlivě monitorovat pozici žraloka. Vědci tak dokáží z údajů vymodelovat trojrozměrný model pohybu žraloka pod vodou. Tato technologie jim umožňuje blíže pochopit, jak žraloci pod vodou plavou a kolik energie spotřebují. "Vidíme chování, které jsme zkrátka dříve vidět nemohli." říká Carl Meyer.
Studium je součástí projektu National Geographic Crittercam, tedy projektu, který používá speciální zařízení, která se připevňují na divoce žijící zvířata tak, aby mohla zaznamenávat jejich pohyb bez interakce s člověkem. Zařízení vedle funkce klasické kamery umí sledovat i teplotu okolního prostředí, rychlost pohybu, akceleraci a hloubku. Díky takto získaným údajům vědci dokáží odhalit mnohá tajemství života některých živočichů.
Projekt Crittercam je úspěšně používán pro suchozemská zvířata, i pro tvory žijící ve vodním prostředí, jako jsou velryby, žraloci, delfíni, želvy nebo tuleni. Více o projektu najdete na webu National Geographic zde.
Komentáře